Kočky z Dolu Hlubina dostávají novou šanci. Pomoc potrvá měsíce

Dvanáct koček během prvních dvou odchytů. Jedenáct z nich už podstoupilo kastraci, některé potřebují další léčbu a čtyři dostaly šanci zjistit, zda by jednou mohly žít v novém domově. Spolek Most pro kočky se pustil do dlouhodobé pomoci kočičí kolonii v areálu Dolu Hlubina. A už teď je jasné, že práce před nimi nebude na pár dní.

Na první pohled může pomoc venkovním kočkám vypadat jednoduše. Kočku odchytit, nechat vykastrovat a podle jejího stavu ji buď vrátit, nebo jí hledat domov.

Jenže když se na jednom místě dlouhodobě pohybují desítky koček, přibývají další koťata a některá potřebují také léčbu, začíná úplně jiný příběh.

Přesně takový nyní řeší spolek Most pro kočky na Dole Hlubina.

První dva odchyty přinesly dvanáct koček

S nynějšími plošnými odchyty začali dobrovolníci teprve před několika dny. Při první cestě z areálu odvezli šest koček a při druhé dalších šest.

Celkem tedy během prvních dvou akcí dvanáct koček.

Jedna z nich přitom už kastrovaná byla. Dobrovolníci ji znali z minulého roku a rozhodli se, že pokud to půjde, tentokrát už ji v areálu nenechají.

Zbylých jedenáct koček bylo nekastrovaných a všechny už zákrok podstoupily. Spolek má se smluvní veterinou nastavený postup tak, aby se odchycená zvířata dostala na kastraci co nejrychleji, zpravidla hned následující ráno.

Tím ale péče nekončí.

Některé kočky potřebují víc než kastraci

Každá odchycená kočka zároveň prochází základním zdravotním ošetřením. Dostává přípravky proti parazitům, kontrolují se jí uši a podle potřeby se řeší další zdravotní problémy.

U několika koček se objevily výtoky z očí a bylo nutné nasadit antibiotika. Jeden z kocourků má navíc problémy s dýcháním.

Taková zvířata se samozřejmě nevracejí zpět jen proto, že už mají po kastraci.

„Kočku, která potřebuje léčbu, samozřejmě nevrátíme zpět jen proto, že už má kastraci za sebou. Zůstane u nás tak dlouho, jak bude potřeba,“ říká Eva Kazimourová ze spolku Most pro kočky.

Právě zdravotní stav některých koček dobrovolníky po návratu na Hlubinu překvapil. Ve srovnání s minulým rokem jsou podle jejich zkušeností některá zvířata pohublejší, mají problémy s očima a je na nich znát, že současné podmínky nejsou stejné jako dříve.

Příběh Hlubiny začal už před rokem

Most pro kočky se na Důl Hlubina nedostal poprvé až letos.

Před rokem spolek prostřednictvím ředitelky projektu Kočičí přání oslovila krmička z areálu, která potřebovala pomoc s krmivem. Dobrovolníci se následně začali o situaci zajímat podrobněji.

Podle jejich tehdejších zjištění se na Hlubině pohybovaly desítky nekastrovaných koček, které se nekontrolovaně množily. Z areálu byla zároveň opakovaně odnášena další narozená koťata.

Právě tehdy došli k závěru, že samotné odnášení koťat nemůže situaci dlouhodobě vyřešit.

Pokud na místě zůstávají nekastrované dospělé kočky, další koťata se narodí znovu.

Proto začali s prvními odchyty a kastracemi.

Po dvou akcích ale spolupráce skončila. Podle Evy Kazimourové dostalo vedení areálu tehdy informace, že je situace pod kontrolou a kastrace se řeší. Následně byl spolku vstup do areálu zakázán.

Dnes je situace s vedením úplně jiná

Po roce se Most pro kočky rozhodl vedení Hlubiny oslovit znovu.

Následovalo téměř dvouměsíční jednání. Výsledkem je, že dnes má spolek potřebná povolení k odchytům a kastracím. Navíc může kočky, u kterých to vyhodnotí jako vhodné, z areálu odvézt a nevracet je zpět.

A právě jednu věc chce Eva Kazimourová zdůraznit velmi jasně:

Současné vedení areálu podle ní není překážkou. Naopak.

„V současnosti tedy rozhodně není problém na straně vedení. Naopak v něm máme partnera, který se nám snaží při řešení situace maximálně pomoci,“ vysvětluje Eva Kazimourová.

Komplikace se podle ní objevují spíše uvnitř některých firem, které v areálu působí. Do jejich prostor nelze bez souhlasu vstoupit, a tak mohou být některé kočky či koťata pro dobrovolníky obtížně dostupné. I s tím se jim vedení Hlubiny snaží pomáhat.

Některé otázky zatím zůstávají bez odpovědi

Celá situace má ale také komplikovanější stránku.

Eva Kazimourová popisuje dlouhodobé neshody s některými lidmi, kteří se o kočky v minulosti starali. Zmiňuje například domečky a stříšky nad krmení pořízené za pomoci veřejnosti, které už dnes v areálu nejsou. Kde vybavení skončilo, podle ní spolek neví.

Kvůli dlouhodobému odnášení koťat a dalším nejasnostem proto Most pro kočky podal podnět Krajské veterinární správě.

„Nechceme sami dělat závěry ani nikoho obviňovat,“ zdůrazňuje Eva Kazimourová s tím, že právě proto byla věc předána příslušnému orgánu k posouzení.

Podobně opatrně popisuje také událost z jednoho z posledních odchytů.

Dobrovolníci z dálky viděli dva muže a jeden z nich střílel z dlouhé zbraně. Po dvou výstřelech podle jejich slov vyběhla z prostoru u budovy kočka.

Když se mužů zeptali, co se děje, dostali odpověď, že střílejí do rozbitých oken staré budovy a nikoliv po kočkách.

Eva Kazimourová přitom výslovně zdůrazňuje, že nikdo ze spolku neviděl nikoho střílet po kočce a netvrdí, že se tak stalo. Událost v nich ale pochopitelně zanechala nepříjemný pocit.

Kolik koček na Hlubině ještě žije?

Přesné číslo dnes nikdo nezná.

Když se dobrovolníci na místo vrátili, viděli podle svých slov velké množství koček. Sbíhaly se z různých stran, některé lezly až do aut a na mnoha bylo vidět, že mají hlad.

Nyní je ale v některých částech areálu koček méně.

Řadu zvířat, která dobrovolníci znali z minulého roku a ještě přibližně před měsícem a půl se na místě pohybovala, se dnes nedaří najít.

Kam se poděla, spolek neví.

„Máme samozřejmě obavy, co se s nimi mohlo stát, ale nemáme žádný důkaz, že se jich někdo zbavil, a nechceme tvrdit něco, co nevíme,“ popisuje Eva Kazimourová.

Situaci komplikuje i samotné prostředí. Kočky se pohybují mezi jednotlivými firmami, přecházejí do okolních průmyslových areálů, někdy na nějakou dobu zmizí a později se zase objeví.

Proto dobrovolníci očekávají, že skutečné zmapování celé kolonie může trvat několik měsíců.

Čtyři kočky už dostaly šanci na jiný život

Ne všechny kočky z Hlubiny jsou natolik plaché, že by jejich jedinou možností byl návrat zpět.

Mezi odchycenými jsou i zvířata, u kterých spolek vidí šanci na socializaci.

Aktuálně ji zkouší u čtyř koček.

Dostanou čas, aby si zvykly na člověka a domácí prostředí. Pokud se ukáže, že mohou normálně žít s lidmi, do areálu už se vracet nebudou.

Most pro kočky jim začne hledat nový domov.

U skutečně plachých koček bude postup jiný. Po kastraci a potřebném veterinárním ošetření se vrátí do prostředí, které znají.

A právě to je podstata celé pomoci – ne každá kočka potřebuje totéž.

Několikrát týdně zpátky na Hlubinu

Prvních dvanáct odchycených koček je teprve začátek.

Most pro kočky se chce do areálu vracet několikrát týdně. Při jedné cestě přiveze zpět zvířata, která už jsou po kastraci a zdravotně v pořádku, a zároveň se pokusí odchytit další.

A celý proces začne znovu.

Cílem je postupně projít celou lokalitu a vykastrovat maximum koček, které se podaří najít.

Tím ale spolupráce skončit nemá.

Hlubina není uzavřený prostor. Kočky přicházejí a odcházejí mezi okolními areály. Proto chce spolek s vedením nastavit spolupráci dlouhodobě.

Pokud se za několik měsíců objeví další nekastrovaná kočka, dobrovolníci se pro ni chtějí vrátit. Pokud se objeví kočka s koťaty, chtějí řešit i ji.

„Naším cílem není udělat několik desítek kastrací, odjet a považovat Hlubinu za vyřešenou,“ dodává Eva Kazimourová.

Veřejnost ukázala, že jí osud koček není lhostejný

Na první kastrace vznikl prostřednictvím Kočičího přání projekt s cílem vybrat 15 tisíc korun.

Částku se podle spolku podařilo naplnit přibližně za dvě hodiny.

Cíl proto zvýšili na 30 tisíc. I ten se podařilo vybrat celý.

Je to krásná ukázka toho, jak rychle dokáže veřejnost pomoci, když přesně ví, kam její peníze směřují.

Jenže třiceti tisíci náklady nekončí.

Nikdo dnes neví, kolik koček bude nakonec potřeba vykastrovat, kolik zvířat bude potřebovat léčbu a kolik koťat či dospělých koček zůstane v péči spolku.

Vedle veterinárních zákroků je čeká krmení, léky i dlouhodobá péče.

„Bez podpory veřejnosti bychom akci takového rozsahu sami financovat nedokázali,“ říká Eva Kazimourová.

Teď už nejde o minulost. Jde o kočky

Možná právě tohle je z celé odpovědi Evy Kazimourové nejdůležitější.

Dobrovolníci některé kočky z Hlubiny znají už rok. Mají jejich fotografie, videa, některým dali jména. Když se dnes vracejí, část známých tváří chybí. Jiné kočky jsou nemocné nebo hladové.

A někde mezi budovami, firmami a okolními průmyslovými areály jsou další, ke kterým se teprve musí dostat.

Právě na Hlubině je podle spolku dobře vidět, co se může stát, pokud se dlouhodobě řeší pouze narozená koťata, ale nikoliv nekastrované dospělé kočky.

Další koťata totiž přijdou znovu.

Proto má dnes Most pro kočky jednu hlavní prioritu.

„Pro nás je teď nejdůležitější neřešit osobní spory, ale samotné kočky,“ říká Eva Kazimourová.

Cílem je zastavit další nekontrolované množení, zajistit léčbu těm, které ji potřebují, a dát šanci na normální domov těm, které mohou s lidmi žít.

Je před nimi hodně práce. Možná měsíce odchytů, kastrací a návratů na stejné místo.

Ale prvních dvanáct koček už ukázalo, že to smysl má.

Jedenáct z nich už se nebude dál podílet na nekontrolovaném množení. Nemocné dostávají léčbu. A čtyři možná místo průmyslového areálu jednou usnou někde doma na pohovce.

„To je celý důvod, proč tam jsme,“ uzavírá Eva Kazimourová ze spolku Most pro kočky z. s.

Zdroj: Eva Kazimourová, Most pro kočky z. s. – informace poskytnuté přímo redakci magazínu kočky.online.

Poznámka redakce: Informace týkající se dřívějších sporů, jednání dalších osob a nejasností v areálu vycházejí z vyjádření spolku Most pro kočky. U skutečností, které spolek sám nemůže ověřit nebo doložit, tuto nejistotu v článku výslovně zachováváme.