Jako člověk, který s kočkami žije, pracuje a každý den je pozoruje, musím říct jedno… rozhodnutí kočičí kavárny v Plzni zakázat vstup dětem do šesti let je naprosto správné.
Kočičí kavárna není dětská herna, ani kontaktní zoo či „zvířecí farma pro veřejnost“, kde se sahá na zvířata, aby se „děti zabavily“. Je to místo, kde mají kočky klid, prostor a svobodu… přesně to, co potřebují, aby se cítily dobře.
Každý, kdo někdy žil s kočkou, ví, že její svět funguje jinak. Kočka nepřijde na povel. Nepřiběhne proto, že ji někdo volá. A rozhodně si nenechá diktovat, kdy a jak se má mazlit.
Všechno začíná u rodičů
Není problémem samotné dítě. Děti jsou přirozeně zvědavé, plné energie a nadšení… to je v pořádku. Ale všechno stojí a padá na rodičích, kteří by měli dítě na takové místo dobře připravit.
Mnoho z nich to ale neudělá. Přijdou do kavárny, protože to „vypadá hezky“, a očekávají, že tam děti uvidí spoustu roztomilých kočiček, které se nechají hladit. Jenže tohle není realita.
Kočky nejsou herní nástroj. Když se k nim někdo bez varování rozběhne, chytí je za ocas nebo za ouško, v lepším případě utečou. V horším mohou zareagovat obranně.
A pak se viní zvíře, ne člověk.
Právě kvůli těmto situacím je omezení vstupu ne projevem nelásky k dětem, ale projevem zodpovědnosti vůči kočkám i lidem.
Každá kavárna, nejen ta kočičí je prostředí klidu… pro lidi i kočky
Kdo někdy seděl v kočičí kavárně, ví, že ten klid je součástí kouzla. Lidé si tam chodí odpočinout, číst, učit se, nebo prostě jen být. Kočky se volně pohybují, někdy si lehnou na klín, jindy jen pozorují z místa, kde se cítí dobře.
Teď si představte, že mezi stolky pobíhá malé dítě, které křičí „čiči, mici, čiči!“ a snaží se ji chytit.
To není vhodné prostředí pro kočky, ani pro ostatní hosty.
A už vůbec ne pro ty, kteří si chtějí v klidu vychutnat kávu, popovídat si nebo prostě jen na chvíli vypnout od ruchu města.
Zkrátka kočičí kavárna není kontaktní zoo. Je to útulné místo, kde jsou kočky doma a lidé jen na návštěvě. A kdo to pochopí, zažije něco mnohem krásnějšího než pouhé pohlazení. Tichý okamžik, kdy si kočka sama vybere právě vás.
Fakta a zákon na straně kavárny
Mnoho lidí se mylně domnívá, že takové omezení je diskriminační. Není. Česká obchodní inspekce (ČOI) potvrdila, že rozhodnutí plzeňské kavárny je v souladu se zákonem.
Důvody jsou bezpečnost zvířat, ochrana prostředí a klidu. Jsou tedy legitimní. Zvířata nejsou exponáty. Jsou to živé bytosti, které mají právo na respekt i pohodu.
A upřímně… kdybychom se naučili víc respektovat zvířata i v běžných situacích, nemuselo by k takovým zákazům vůbec dojít.
Inspirace i pro ostatní
To, co udělala plzeňská kočičí kavárna, není projev přísnosti, ale odvahy. Postavit se za pohodu a bezpečí koček znamená chránit to, kvůli čemu takové místo vůbec vzniklo.
Stejný model funguje i v jiných městech… třeba liberecká kavárna pustí jen hosty nad patnáct let. A funguje to.
Závěrem… o respektu, který se učíme od koček
Rozhodnutí plzeňské kočičí kavárny je víc než jen administrativní opatření. Je to malý, ale důležitý krok směrem k většímu respektu ke zvířatům a k prostředí, které sdílíme.
Je to připomínka, že i láska ke zvířatům musí mít hranice, a že skutečná láska se projevuje tím, že dáváme prostor, ne tlak.
Kočky nejsou hračky. Každá z nich má jinou povahu, jinou míru tolerance, jiné tempo. Některé se nechají hladit, jiné se jen dívají z police a pozorují, jak se svět točí. A právě v tom je jejich kouzlo… v přirozenosti, kterou si od nás, lidí, nenechají vzít.
A teď si představme, že by podobná pravidla platila i jinde. Nejen v kočičích kavárnách, ale i ve školách, domácnostech, na hřištích.
Kdybychom učili děti od mala, že zvíře má své hranice a že jeho klid je stejně důležitý jako náš, možná by jednou žádné zákazy nebyly potřeba. Protože by respekt vycházel zevnitř.
