Každý, kdo žije s kočkou, dříve nebo později pochopí jednu důležitou věc. Doma sice můžete platit nájem, hypotéku, elektřinu i vodu, ale to ještě neznamená, že vám tam něco opravdu patří.
Ložnice je kočičí odpočívárna, kuchyň její jídelna a obývák hlavní pozorovatelna. Toaleta je potom zvláštní místo, které musí kočka pravidelně kontrolovat.
Stačí, abyste se zvedli z gauče a zamířili ke koupelně. Za zády se okamžitě ozve tiché cupitání. Ohlédnete se a uvidíte kočku, která vás sleduje s podezřívavým výrazem.
Jako by se ptala:
„Kam jdeš?“
„Na záchod.“
„Dobře, jdu také.“
„Nemusíš.“
„To ale nerozhoduješ ty.“
A tak pokračujete společně. Vy si jdete vyřídit svoje záležitosti a kočka právě nastupuje do služby.
Zavřené dveře jsou pro kočku podezřelé
Někteří lidé se ještě stále snaží zavírat dveře. To je ovšem velká chyba.
Nejdříve se ozve jedno jemné škrábnutí. Potom druhé. Za chvíli už kočka buší do dveří tak naléhavě, jako by se za nimi schovával poslední pytel granulí na světě.
Pokud ani to nepomůže, přijde hlasité mňoukání. Zní tak smutně, že začnete mít pocit, že jste zradili nejvěrnějšího člena rodiny. Nakonec dveře otevřete.
Kočka se na vás chvíli dívá. Potom se otočí a klidně odejde. Vlastně vůbec nechtěla dovnitř. Potřebovala pouze vědět, že tam může.
Kočky totiž nemají rády zavřené dveře. Vadí jim hlavně představa, že někde existuje místo, do kterého právě nemají přístup.
Co kdyby se tam rozdávaly kapsičky? Co kdyby tam byla schovaná druhá kočka? A co když tam jejich člověk bez dozoru dělá něco nerozumného?
Takové nebezpečí přece nemohou podcenit.
Na záchodě konečně sedíte v klidu
Toaleta má z pohledu kočky jednu velikou výhodu. Člověk tam konečně sedí a nemůže nikam utéct.
Nevysává, nevaří ani nehledá přepravku k veterináři. Navíc nemůže tvrdit, že právě nemá čas.
Proto kočka přijde, otře se vám o nohy a podívá se vám hluboko do očí. Na okamžik máte pocit, že mezi vámi vzniká krásné rodinné pouto.
Potom vám zarazí dráp do stehna.
Každé hezké setkání si totiž zaslouží malou bolestivou vzpomínku.
Kočka si následně sedne přímo před vás a začne si čistit kožíšek. Chvíli se díváte vy na ni a chvíli ona na vás.
Nikdo nemluví.
Je to zvláštní rodinná chvíle, kterou byste asi jen těžko popisovali návštěvě.
Kočka je však spokojená. Její člověk sedí, nikam nejde a konečně se jí může věnovat.
Když se z trenek stane kočičí pelíšek
Největší překvapení přichází ve chvíli, kdy si kočka všimne vašeho spodního prádla u kotníků.
Pro člověka jsou to obyčejné trenky. Pro kočku je to nový pelíšek, tunel, úkryt a místo, které je nutné okamžitě prozkoumat.
Nejdříve strčí dovnitř hlavu. Potom přidá jednu packu a za chvíli i druhou.
Než stačíte něco říct, sedí uvnitř celá.
Vy zůstáváte na záchodě a pod vámi odpočívá kočka zabalená ve vašem spodním prádle.
Na podobnou situaci vás žádná kniha o kočkách nepřipraví.
„Prosím tě, vylez,“ řeknete.
Kočka se ani nepohne.
„Já už potřebuji jít.“
Kočka si lehne ještě pohodlněji.
„Tohle už není legrace.“
Kočka zavře oči.
V tu chvíli máte dvě možnosti. Buď počkáte, až se jí bude chtít odejít, nebo se pokusíte vstát s kočkou zavěšenou ve spodním prádle.
Ani jedna možnost nevypadá příliš důstojně.
Kočka ovšem žádný problém nevidí. Našla si přece nové pohodlné místo.
To, že ho právě nosíte na sobě, je pro ni jen nepodstatný lidský detail.
Možná nás kočky opravdu hlídají
Někteří lidé věří, že nás kočky na toaletu doprovázejí také proto, že nás chtějí chránit.
V přírodě může být zvíře při vykonávání potřeby zranitelné. Kočka proto možná cítí, že musí na svého člověka dohlížet.
Otázkou ale zůstává, před čím nás v naší koupelně chrání. Možná před ručníkem.
Možná před kartáčem na záchod. Nebo před roličkou toaletního papíru, která už dlouho stojí podezřele na stejném místě.
Kočka přijde, očichá podlahu a zkontroluje všechny rohy. Potom se posadí na kobereček a tváří se jako zkušený strážce.
Její pohled jako by říkal:
„Neboj se, člověče. Jsem tady a všechno mám pod kontrolou.“
Vy sedíte, děkujete za ochranu a přemýšlíte, zda by kočka projevila stejnou odvahu také u veterináře.
Neprojevila.
Toaletní papír je nejlepší hračka
Zvláštní kapitolou je toaletní papír. Člověk v něm vidí obyčejnou roličku. Kočka však vidí zábavu na celý večer.
Stačí jedno hrábnutí packou. Rolka se roztočí a papír se začne odvíjet po celé místnosti.
Kočka rychle pochopí, že právě objevila novou hračku.
Za chvíli běhá po místnosti s dlouhým pruhem papíru za sebou. Vypadá přitom jako vítěz slavnostního průvodu.
Nakonec se zastaví, prohlédne si vzniklou spoušť a spokojeně odejde.
Uklízení totiž není kočičí práce.
Kočka tvoří.
Člověk uklízí.
Podle kočky jsou tedy domácí povinnosti rozdělené naprosto spravedlivě.
Soukromí skončilo příchodem kočky
Než jste si pořídili kočku, možná jste věřili, že toaleta je místem klidu.
Zavřeli jste dveře, na chvíli si sedli a nikdo po vás nic nechtěl.
Potom do vašeho života přišla kočka.
Od té chvíle máte při každé návštěvě doprovod. Někdy sedí před vámi, jindy za vámi. Občas vám vleze do trenek a někdy vás pouze mlčky pozoruje.
Právě dlouhé mlčení bývá nejhorší.
Kočka nic nedělá. Jen sedí a dívá se na vás.
Po chvíli začnete být nervózní.
„Co je?“
Kočka mlčí.
„Proč se tak díváš?“
Kočka stále mlčí.
„Mám něco na obličeji?“
Kočka nakonec vstane a odejde.
Vy potom ještě dlouho přemýšlíte, co vám vlastně chtěla říct.
Nakonec je za tím možná jen láska
Přes všechen humor je za tím nejspíš něco úplně obyčejného a hezkého.
Kočka chce být tam, kde jste vy.
Jste její člověk, její rodina, její otvírač konzerv a její vyhřívaný polštář. Zároveň jste tvor, kterého je nutné pravidelně kontrolovat.
Možná vás jde chránit. Možná je pouze zvědavá. Nebo se chce pomazlit.
A možná zjistila, že vaše trenky jsou pohodlnější než pelíšek, který jste jí koupili za dva tisíce korun.
U koček si člověk nikdy nemůže být úplně jistý.
Jedno je ale jasné.
Od chvíle, kdy máte doma kočku, už na záchod nechodíte sami.
Chodíte tam společně!
Vy sedíte, kočka dohlíží a vaše trenky slouží jako nouzový pelíšek.
Protože v kočičí domácnosti má všechno své využití.
Jen člověk se o něm většinou dozví jako poslední.
Možná se tomu smějeme, ale právě v těchto malých a trochu bláznivých chvílích se často skrývá to nejhezčí. Kočka chce být jednoduše tam, kde jste vy. Je jí jedno, zda sedíte na gauči, vaříte večeři, pracujete nebo jste si jen na pár minut odskočili na toaletu.
Pro ni jste domov.
A možná právě proto vám nedopřeje ani chvíli úplného soukromí. Ne proto, že by vás chtěla rušit, ale proto, že její svět je nejklidnější tam, kde jste vy.
Jednou nám možná bude chybět i to škrábání na dveře, zvědavý pohled z koupelnového koberečku nebo kočka spokojeně usazená v našich trenkách. Dnes se tomu smějeme, ale právě z těchto obyčejných okamžiků vznikají vzpomínky, které dělají společný život s kočkou tak výjimečný.
A jak to máte doma vy? Chodí s vámi vaše kočka také na záchod, hlídá vás za dveřmi, nebo si z vašich trenek rovnou udělala svůj soukromý pelíšek?
