Umělá inteligence stále častěji vstupuje do oblastí, které jsme ještě před několika lety považovali za výhradně lidské. Pomáhá nám hledat informace, porozumět složitým textům, plánovat cestu, tvořit obrázky nebo se zorientovat v tématech, o kterých toho zatím mnoho nevíme. Není proto překvapivé, že se jí lidé začínají ptát také na zdraví a chování svých domácích zvířat.
Nedávný článek na serveru iDNES.cz na tento trend upozornil titulkem „Mám utrácet za veterináře? Raději se zeptám počítače“. Text varuje před situacemi, kdy majitelé zvířat místo návštěvy veterinární ordinace hledají diagnózu u běžných textových chatbotů. Samotné varování je oprávněné. Umělá inteligence skutečně nedokáže kočku fyzicky vyšetřit, odebrat jí krev ani bezpečně určit příčinu jejích potíží.
Titulek však může vyvolat dojem, že lidé začínají veterináře ve velkém nahrazovat počítačem a že umělá inteligence představuje pro zvířata sama o sobě nebezpečí.
Skutečnost je o něco složitější.
Jeden z deseti se radí s AI. Neznamená to ale, že odmítá veterináře
Článek vychází z britského průzkumu Animal Kindness Index 2026, který každoročně zpracovávají organizace RSPCA, Scottish SPCA a Ulster SPCA. Do průzkumu se zapojilo téměř sedm tisíc dospělých a dětí ve Velké Británii.
Výsledky ukázaly, že přibližně deset procent majitelů domácích zvířat používá nástroje umělé inteligence, například ChatGPT nebo Gemini, jako jeden ze zdrojů rad a informací. Veterinář však stále zůstává hlavním zdrojem informací pro 64 procent chovatelů.
A právě zde je potřeba důležité upřesnění.
Údaj, že jeden z deseti majitelů používá AI, neznamená, že jeden z deseti přestal chodit k veterináři. Průzkum říká pouze to, že lidé využívají umělou inteligenci jako zdroj rad a podpory. Neříká, kolik z nich po rozhovoru s chatbotem veterináře skutečně nenavštívilo, kolik se naopak rozhodlo zavolat do ordinace a kolik hledalo pouze obecné informace o krmení, hrách nebo chování zvířete.
Lidé se podle zveřejněných údajů nejčastěji ptají na příznaky onemocnění, řešení chování a řeč těla zvířat nebo na výživu. Součástí problému jsou nepochybně také obavy z rostoucích nákladů na veterinární péči.
To je vážné téma, které bychom neměli zlehčovat. Stejně tak bychom ale neměli všechny uživatele umělé inteligence automaticky považovat za nezodpovědné majitele, kteří chtějí na zdraví svého zvířete ušetřit.
Kdy může být rada počítače skutečně nebezpečná
Nebezpečí vzniká ve chvíli, kdy člověk považuje odpověď umělé inteligence za hotovou diagnózu.
Představme si, že majitel napíše:
„Moje kočka dnes nechce jíst, je unavená a schovává se.“
Takový popis může mít mnoho příčin. Kočka může být vystresovaná, může ji bolet zub, může mít horečku, trávicí potíže, začínající infekci, problém s ledvinami nebo jiný stav, který bez vyšetření nelze bezpečně rozpoznat.
Umělá inteligence kočce nezměří teplotu, neposlechne srdce, neprohmatá břicho, nezkontroluje sliznice a neudělá rozbor krve. Navíc pracuje pouze s tím, co jí člověk napíše. Majitel přitom nemusí poznat nebo zmínit důležitý příznak, který by zkušeného veterináře okamžitě upozornil na vážný problém.
Největším rizikem nemusí být ani úplně chybná odpověď. Mnohem nebezpečnější může být odpověď, která působí rozumně a uklidňujícím dojmem:
„Kočku zatím sledujte a dopřejte jí klid.“
Taková rada může být v některých případech správná. V jiných však může způsobit, že majitel promarní čas, během kterého už zvíře potřebovalo odbornou pomoc.
Odborná literatura proto upozorňuje, že spoléhání pouze na chatbot může vést k chybné domněnce o diagnóze, nevhodnému postupu nebo opoždění odborného zásahu. Zároveň ale připouští, že AI může být při správném použití dostupným a užitečným zdrojem informací.
Umělá inteligence sama o sobě není nepřítel
Umělá inteligence není veterinář, ale také není automaticky nebezpečná. Je to nástroj. O jeho přínosu nebo riziku rozhoduje především to, jakým způsobem jej používáme a jaké hranice má nastavené.
Podobně jako internet, odborná kniha nebo teploměr nám může poskytnout určitou informaci. Žádný z těchto nástrojů však sám o sobě nenahradí lékaře, který zvíře vyšetří, spojí jednotlivé příznaky a rozhodne o dalším postupu.
Rozdíl je také mezi běžným chatbotem, který odpovídá na téměř jakoukoliv otázku, a odborným systémem navrženým přímo pro péči o zvířata.
Bezpečně vytvořený kočičí asistent by neměl majiteli sebevědomě oznamovat:
„Vaše kočka má tuto nemoc a potřebuje tento lék.“
Měl by naopak říci:
„Popsané příznaky mohou mít více příčin a bez vyšetření je nelze bezpečně rozlišit. Vzhledem k jejich závažnosti kontaktujte veterináře.“
To není nahrazování veterináře. To je pomoc majiteli správně vyhodnotit situaci a neztrácet čas.
S čím může AI majitelům koček opravdu pomoci
Možností bezpečného využití umělé inteligence je překvapivě mnoho.
Může pomoci majiteli sepsat, kdy potíže začaly, jak často se opakují, zda kočka jí, pije, močí nebo zvrací. Díky tomu může člověk předat veterináři přesnější informace a na nic důležitého v nervozitě nezapomenout.
Může přeložit složitě napsanou veterinární zprávu do srozumitelnějšího jazyka. Neměla by její obsah měnit ani zpochybňovat rozhodnutí veterináře, ale může majiteli vysvětlit význam odborných výrazů.
Může připomínat očkování, preventivní prohlídky, odčervení, kontrolu chrupu nebo pravidelné podávání veterinářem předepsaných léků.
Může poradit s obohacením prostředí, výběrem vhodných her, umístěním kočičích záchodů, bezpečností domácnosti nebo se základním porozuměním kočičímu chování.
Může také upozornit na varovné příznaky, při kterých není vhodné čekat. Patří mezi ně například potíže s dýcháním, bezvědomí, křeče, silné krvácení, podezření na otravu, vážný úraz nebo opakované neúspěšné pokusy o močení.
V takové chvíli by správně navržená AI neměla vést dlouhou debatu o možných příčinách. Jejím hlavním úkolem má být jasné doporučení: obraťte se bez odkladu na veterináře nebo veterinární pohotovost.
AI může pomáhat i samotným veterinářům
Umělá inteligence není nástrojem pouze pro veřejnost. V různých podobách se začíná využívat také ve veterinární medicíně, například při zpracování laboratorních výsledků, vyhledávání informací nebo vyhodnocování velkého množství zdravotních údajů.
Zásadní rozdíl spočívá v tom, že veterinář používá AI jako podporu při své práci. Má odborné vzdělání, může zvíře vyšetřit a dokáže posoudit, zda je výstup systému v konkrétním případě rozumný.
Veterinář Rory Cowlam, jehož vyjádření se objevilo v souvislosti s britským průzkumem, potvrdil, že na své klinice nástroje umělé inteligence používají například jako pomoc při vyšetřeních a laboratorní práci. Současně však upozornil na zásadní rozdíl mezi veterinářem používajícím odborný nástroj a majitelem, který pomocí běžného textového chatbota přeskočí samotné vyšetření.
Umělá inteligence tedy nemusí stát proti veterinářům. Může stát vedle nich.
Budoucnost není v nahrazování veterinářů, ale v lepší orientaci majitelů
Právě tímto směrem by se podle nás měla pomoc prostřednictvím umělé inteligence ubírat. Nikoli k vytváření počítačového veterináře, který na dálku rozdává diagnózy, ale k bezpečnému průvodci, jenž pomůže lidem lépe rozumět potřebám jejich koček a včas poznat, kdy už potřebují odborníka.
Podobný princip chceme do budoucna využít také v připravovaném kočičím ekosystému LostCat. Jeho plánovaný AI asistent nemá nahrazovat veterinární ordinaci. Má pomáhat s první orientací, prevencí, běžnými otázkami, přípravou informací pro veterináře a nasměrováním člověka k odborné pomoci.
To je pouze jeden z příkladů toho, jak může umělá inteligence v budoucnu fungovat zodpovědně. Ne jako neomylný lékař v telefonu, ale jako pomocník, který zná své hranice.
Počítač kočku nevyšetří. Může ale pomoci jejímu člověku
Každý majitel by měl znát jednoduché pravidlo:
Pokud je kočka nemocná, má bolesti, její stav se rychle mění nebo máme jen vážnou pochybnost, patří rozhodování do rukou veterináře.
Umělá inteligence nemůže pohladit vystrašenou kočku na vyšetřovacím stole, poslechnout její srdce ani se podívat do výsledků vyšetření se zkušeností člověka, který léčí zvířata každý den.
Může ale jejímu majiteli pomoci položit správné otázky, všimnout si důležitých změn, lépe porozumět doporučení veterináře a v některých případech ho přesvědčit, že není čas čekat.
Nebezpečná tedy není samotná umělá inteligence.
Nebezpečná může být až přílišná důvěra v odpověď, která zní jistě, přestože vznikla bez jediného skutečného vyšetření. Stejně nebezpečné by ale bylo odmítnout užitečný nástroj jen proto, že jej někteří lidé mohou používat nesprávně.
Budoucnost péče o kočky nemusí být soubojem člověka s počítačem. Může být spoluprací majitele, moderních technologií a veterináře, v jejímž středu zůstane to nejdůležitější… zdraví a bezpečí zvířete.
Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/ai-diagnostika-veterinar-nespravny-postup.A260709_141322_hobby-mazlicci_bma
