V Novém Boru se mezi toulavými kočkami objevila nebezpečná panleukopenie, které se běžně říká kočičí mor. Město proto požádalo obyvatele, aby dočasně odstranili venkovní misky s krmivem. Na první pohled může takové opatření působit necitlivě. Ve skutečnosti ale může zabránit tomu, aby se nemoc rozšířila mezi další kočky.
Každý, kdo někdy pravidelně krmil toulavou kočku, ten pocit zná. Přijdete na místo, nasypete granule, vyměníte vodu a čekáte, zda se známá kočičí hlava objeví mezi keři nebo za rohem domu. Člověk tím možná nezmění celý svět, ale pro jednu konkrétní kočku může znamenat rozdíl mezi hladem a pocitem bezpečí.
Právě proto může výzva k odstranění venkovních misek působit tvrdě. Lidé, kteří kočky krmí, jim přece chtějí pomoci. Jenže v době, kdy se mezi nimi šíří nebezpečná nákaza, se i dobře míněná pomoc může nečekaně obrátit proti nim.
V Novém Boru byly podle dostupných informací nalezeny toulavé kočky ve velmi vážném zdravotním stavu. Vyšetření potvrdilo panleukopenii, tedy onemocnění známé jako kočičí mor. Nemoc se navíc neobjevila pouze na jednom místě, a město proto začalo upozorňovat obyvatele na riziko dalšího šíření.
Nejde přitom o zákaz pomoci toulavým kočkám. Jde o snahu zabránit tomu, aby se u jedné misky během dne vystřídalo několik zvířat a aby mezi nimi byla také kočka nakažená.
Společná miska může být místem přenosu
Toulavé kočky často přicházejí ke krmným místům v různou dobu. Jedna ráno, další odpoledne a jiné až v noci. Člověk, který krmivo doplňuje, ani nemusí vědět, kolik koček se u misky během dne zastaví.
Stačí přitom jedna nemocná kočka.
Virus může zůstat na okraji misky, ve vodě, na zbytcích potravy nebo v okolí krmného místa. Další zvíře se tak nemusí s nemocnou kočkou vůbec potkat. Přesto může přijít na stejné místo a nakazit se.
Právě proto město požádalo obyvatele, aby venkovní krmná místa dočasně odstranili nebo je alespoň důkladně čistili a dezinfikovali. Smyslem není nechat kočky bez pomoci. Smyslem je omezit místa, kde se ve stejnou dobu nebo krátce po sobě potkává větší počet zvířat.
V běžné době je miska s vodou a krmivem symbolem péče. Během nákazy se však může stát místem, které nemoc udržuje při životě.
Kočičí mor není nemoc lidí
Název kočičí mor zní děsivě, ale s morem, který známe z lidské historie, nemá nic společného. Správný název nemoci je panleukopenie koček a způsobuje ji kočičí parvovirus.
Pro člověka tato nemoc nebezpečná není. Nemůžeme jí onemocnět. Přesto můžeme virus nevědomky přenášet.
Stačí projít místem, kde se pohybovala nemocná kočka, dotknout se znečištěné misky nebo přenést použitou přepravku. Virus může ulpět na botách, rukou, oblečení i předmětech. Člověk ho pak může zanést do jiné lokality nebo dokonce domů.
Ohrožena proto nemusí být jen kočka, která se volně pohybuje venku. Nakazit se může i zvíře, které celý život žije v bytě. Jeho majitel totiž může virus přinést na podrážkách bot, aniž by si toho všiml.
Nemoc může udeřit velmi rychle
Panleukopenie patří mezi nemoci, které se mohou rozvinout během krátké doby. Kočka může ještě jeden den působit poměrně zdravě a další ráno už odmítá jídlo, schovává se a nereaguje na své okolí.
Často se objevuje horečka, zvracení, průjem, bolest břicha a rychlá ztráta tekutin. Průjem ale nemusí být přítomen vždy. Některé kočky hlavně přestanou jíst, zeslábnou a působí, jako by je najednou opustila veškerá energie.
Největší nebezpečí hrozí koťatům, mladým kočkám a zvířatům, která nejsou očkovaná. Jejich organismus se nedokáže viru dostatečně bránit a průběh nemoci může být velmi rychlý.
Právě u toulavých koček bývá problém také v tom, že si jejich změny chování nemusí nikdo včas všimnout. Kočka se jednoduše schová, přestane chodit ke krmení a člověk ji uvidí znovu až ve chvíli, kdy je její stav velmi vážný.
Samotná miska s vodou nestačí
Když najdeme slabou nebo nemocně působící kočku, první reakcí bývá nabídnout jí vodu a něco k jídlu. U kočičího moru to však nestačí.
Nemocná kočka potřebuje co nejrychleji veterinární péči. Často je nutné podat infuze, léky proti zvracení a další podpůrnou léčbu. Organismus ztrácí tekutiny, kočka přestává jíst a její stav se může během několika hodin výrazně zhoršit.
Na samotný virus neexistuje jednoduchý lék, který by nemoc okamžitě zastavil. Veterinář se proto snaží udržet organismus kočky v co nejlepším stavu, dokud si s infekcí neporadí její vlastní imunita.
Čím dříve se s léčbou začne, tím větší šanci kočka dostává.
Pokud někdo venku najde zvíře, které je apatické, zvrací, má průjem nebo se sotva drží na nohou, měl by kontaktovat veterináře, městskou policii, obec, útulek nebo místní kočičí spolek. Není dobré kočku bez přípravy odnést domů mezi další zvířata.
Podezřelá kočka by měla zůstat oddělená. Neměla by používat stejné misky, toaletu, deky ani přepravku jako ostatní kočky.
Virus se běžného úklidu nezalekne
Kočičí parvovirus je mimořádně odolný. V prostředí může přežívat dlouhou dobu a běžné setření misky vodou nemusí stačit.
To je také důvod, proč jsou ohniska nákazy tak nebezpečná pro útulky, depozita i místa, kde žije větší počet volně žijících koček. Jakmile se virus dostane do prostředí, je velmi těžké se ho zbavit.
Předměty je nutné nejprve důkladně očistit od zbytků krmiva, trusu a dalších nečistot. Teprve potom má smysl použít vhodnou dezinfekci, která je účinná proti parvovirům nebo neobaleným virům.
Zároveň je potřeba myslet na to, že některé dezinfekční prostředky mohou být pro kočky nebezpečné. Misky proto musí být po použití přípravku dobře opláchnuté a zcela suché.
Očkování chrání také bytové kočky
Nejlepší ochranou proti panleukopenii zůstává očkování. Patří mezi základní vakcíny, které jsou doporučované všem kočkám.
Někteří majitelé mají pocit, že kočka žijící pouze doma očkování nepotřebuje. Jenže právě odolnost viru ukazuje, proč to není tak jednoduché. Kočka nemusí vyjít ven, aby se s nákazou setkala. Virus může přijít za ní.
Události v Novém Boru jsou proto dobrou připomínkou, že stojí za to zkontrolovat očkovací průkaz. Pokud si majitel není jistý, zda je ochrana stále dostatečná, měl by se poradit se svým veterinářem.
Neznamená to, že každá kočka musí okamžitě dostat další vakcínu. Záleží na jejím věku, zdravotním stavu, použité očkovací látce i době od poslední dávky.
Krmiči nejsou problém. Mohou být součástí řešení
Bylo by nespravedlivé ukazovat prstem na lidi, kteří toulavé kočky krmí. Právě oni často znají každou kočku v lokalitě. Vědí, která přichází pravidelně, která je plachá a která se několik dní neukázala.
Mohou být také prvními, kdo si všimne, že kočka nejí, hubne nebo se chová jinak než obvykle.
V době nákazy ale musí být pomoc opatrnější. Nestačí pouze doplnit granule a odejít. Je potřeba sledovat zdravotní stav zvířat, odstraňovat zbytky potravy, čistit nádoby a respektovat pokyny veterinářů i města.
Ideální je, když krmení probíhá ve spolupráci s místním spolkem, obcí nebo lidmi, kteří se o kočičí kolonii starají dlouhodobě. Díky tomu lze lépe sledovat, kolik koček na místě žije, které jsou kastrované a zda některá z nich nepotřebuje pomoc.
Kočičí mor v Novém Boru tak není jen zprávou o nebezpečné nemoci. Je také připomínkou, že pomoc zvířatům někdy nemusí vypadat tak, jak jsme zvyklí.
Někdy pomoc znamená naplnit misku. Jindy ji na čas uklidit, důkladně vyčistit a udělat vše pro to, aby se u ní nenakazila další kočka.
Soucit totiž není jen v tom, že kočce něco nabídneme. Je také v tom, že dokážeme změnit své zvyky ve chvíli, kdy jí tím můžeme zachránit život.
