Kočka v zapnuté sušičce skončila jako možný přestupek. Jak dlouho musí zvíře trpět, aby zasáhl trestní zákon?
Nejdříve přišel šokující případ, potom obvinění z týrání zvířete a nyní výsledek vyšetřování. Trestný čin se podle policie a státního zastupitelství nestal. Kočka přitom v zapnuté sušičce skutečně byla. Jak dlouho tedy musí zvíře trpět, aby už nešlo „jen“ o přestupek? A co toto rozhodnutí vzkazuje případným dalším pachatelům?
Když jsem letos v únoru napsal článek o kočce zavřené v sušičce, vycházel jsem z tehdy zveřejněných informací. Podle nich dva mladíci zavřeli živou kočku do sušičky, zapnuli ji, její boj o život natáčeli a následně zachytili také mrtvé zvíře v tlamě psa. Vše tehdy působilo jako jeden nepřerušený sled událostí končící trýznivou smrtí.
Dnes je poctivé přiznat, že jednu zásadní část původního příběhu vyšetřování nepotvrdilo. Podle aktuálních závěrů videozáznamy na sebe časově nenavazovaly a kočka podle opatřených důkazů pravděpodobně nezemřela v sušičce. Zvíře měl později usmrtit pes, přičemž úmyslné zavinění žádné osoby se v této souvislosti neprokázalo.
To je důležitá oprava faktů. Nelze dál tvrdit, že bylo prokázáno úmyslné usmrcení kočky v sušičce.
Jenže zůstává jiný, nezpochybnitelný fakt!
Živá kočka byla vložena do sušičky. Sušička byla spuštěna. Buben se otáčel. A někdo si to natáčel.
A právě tady začínají otázky, na které pouhé konstatování „nešlo o trestný čin“ nestačí.
Nebyl to rozsudek soudu
Nejprve je nutné opravit ještě jednu často opakovanou nepřesnost. V této kauze nerozhodl soud. Žádný soudní proces se nekonal a nevznikl ani soudní rozsudek.
Policie 26. června 2026 věc odevzdala Městskému úřadu Litoměřice k projednání jako možný přestupek. Dozorová státní zástupkyně následně postup policie přezkoumala a přijala jej jako správný. Teprve městský úřad bude rozhodovat, zda byl přestupek skutečně spáchán a případně jaký trest uloží.
Nejde tedy o soudní precedent, podle kterého by se musely automaticky řídit všechny budoucí soudy. Jde ale o velmi důležitý signál, jak policie a státní zastupitelství v tomto konkrétním případě vyložily hranici mezi přestupkem a trestným činem.
A veřejnost ten signál slyší velmi znepokojivě.
Kočku můžete zavřít do zapnuté sušičky, ale když ji včas vytáhnete a nezůstanou jí prokazatelná zranění, nemusí jít o trestný čin.
Možná to tak státní zastupitelství říci nechtělo. Ale přesně tak může jeho rozhodnutí působit.
Jak dlouho musí být zvíře týráno?
Trestní zákoník v § 302 stanoví, že trestného činu týrání zvířat se dopustí ten, kdo zvíře týrá surovým nebo trýznivým způsobem. Za základní formu tohoto činu hrozí šest měsíců až tři roky odnětí svobody. Pokud pachatel způsobí zvířeti trvalé následky nebo smrt, případně jedná zvlášť surovým či trýznivým způsobem, může trest dosáhnout až šesti let.
Nikde však není napsáno, že zvíře musí trpět pět minut, hodinu, týden nebo měsíc.
Trestní zákoník sice zmiňuje pokračování v týrání „po delší dobu“, ale pouze jako okolnost zvyšující trestní sazbu. Není to podmínka základního trestného činu. Jinými slovy… i jediný útok může být natolik brutální nebo trýznivý, že naplní znaky trestného činu.
Neexistují žádné stopky, po jejichž zazvonění se přestupek náhle promění v trestný čin.
Rozhodující má být intenzita jednání, způsob zacházení, způsobené bolesti, utrpení, strach, následky a samozřejmě také to, co se podaří prokázat.
A právě poslední dvě slova jsou v této kauze klíčová… prokázat to podařilo!
Kočka prý nebyla zraněná. Znamená to, že netrpěla?
Státní zastupitelství své rozhodnutí vysvětlilo tím, že kočka byla v sušičce pouze velmi krátce, na začátku sušícího programu, nebyla vystavena vysoké teplotě, otáčením bubnu neutrpěla zranění a po vypuštění měla být v pořádku.
Podle žalobců proto nebyla prokázána vyšší míra brutality ani vystavení zvířete nadměrným bolestem, utrpení či šokujícím prožitkům, které jsou pro trestný čin podle § 302 požadovány.
Jenže co přesně znamená, že kočka byla „v pořádku“?
Znamená to pouze, že neměla zlomenou končetinu, popáleniny nebo viditelné krvácení? Jak se posuzoval její strach? Panika? Dezorientace? Psychický šok živého tvora, který se ocitl v uzavřeném kovovém bubnu, jenž se pod ním začal otáčet?
Kočka nám nemůže vypovědět, co cítila. Nemůže popsat strach ani vysvětlit, zda si myslela, že zemře. A protože později uhynula, nelze její případné psychické či skryté zdravotní následky sledovat v delším období.
Právo samozřejmě nemůže rozhodovat jen podle emocí veřejnosti. Musí pracovat s důkazy. Nelze člověka odsoudit pouze proto, že nám jeho jednání připadá odporné.
Současně si však musíme položit otázku, zda není hranice trestnosti nastavena tak vysoko, že zákon začne zvíře skutečně chránit teprve ve chvíli, kdy už má polámané kosti, těžké popáleniny, dlouhodobé následky nebo je mrtvé.
To už ale často není ochrana. To je jen opožděné sepisování následků.
Přestupek neznamená, že se nic nestalo
Je třeba zdůraznit, že předání případu do přestupkového řízení neznamená prohlášení mladíků za nevinné ani konstatování, že vložit kočku do sušičky je dovolené.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání výslovně zakazuje týrání zvířat. Za týrání považuje například bezdůvodné vystavování zvířete nepřiměřeným stresovým vlivům nebo zacházení, které mu způsobuje nepřiměřenou bolest či utrpení.
Fyzická osoba, která zvíře týrá nebo utýrá, se může dopustit přestupku. Zákon umožňuje uložit za takový přestupek pokutu až do jednoho milionu korun. Spolu s pokutou lze za určitých podmínek uložit také zákaz chovu zvířat až na pět let a přestupek se může zapsat do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.
Přestupek tedy nemusí být směšná pokuta v řádu několika stokorun.
Rozhodující však bude, jak městský úřad případ skutečně vyhodnotí a jakou sankci případně uloží. Maximální možná pokuta totiž neznamená, že bude v konkrétním případě skutečně udělena.
A společenský rozdíl mezi přestupkem a trestným činem je obrovský. Přestupek veřejnost vnímá jako porušení pravidel. Trestný čin jako překročení hranice, za kterou společnost říká jasné a hlasité… toto už je nepřijatelné.
Kde tedy vede hranice?
Podle současného práva nestačí, aby bylo jednání hloupé, kruté, bezcitné nebo morálně odporné. Aby se stalo trestným činem týrání zvířat, musí být prokázán surový nebo trýznivý způsob s dostatečnou intenzitou.
V litoměřickém případu orgány dospěly k závěru, že tato intenzita prokázána nebyla. Kočka byla uvnitř krátce, neutrpěla viditelné zranění a její pozdější smrt nebyla s pobytem v sušičce spolehlivě spojena.
Z právního hlediska lze tomuto postupu rozumět. Trestní právo má být krajním prostředkem a pochybnosti nelze nahrazovat rozhořčením.
Z lidského hlediska však zůstává cosi velmi těžko přijatelného.
Kočka se do sušičky nezavřela sama. Nestala se nehoda při běžném domácím provozu. Někdo živého tvora vzal, vložil ho do spotřebiče, zavřel dvířka, přístroj spustil a vše zaznamenával.
Nešlo o záchranu, léčbu ani nutný zásah. Nebyl k tomu žádný rozumný důvod.
A jestliže takové jednání nedosahuje trestněprávní hranice, musíme se ptát, zda je problém pouze v dokazování tohoto případu, nebo také v samotném nastavení zákona.
Co případ přinese do budoucna?
Protože o věci nerozhodl soud, nevzniklo závazné rozhodnutí, podle kterého by musely být posuzovány všechny další případy. Každý skutek se musí hodnotit samostatně podle délky jednání, jeho intenzity, zdravotních následků, motivace pachatele a dostupných důkazů.
Přesto může tato kauza ovlivnit praxi policie i státních zástupců. Ukazuje totiž, že bez prokázaných zranění, dlouhodobého utrpení nebo jasné souvislosti mezi jednáním pachatele a smrtí zvířete může podobný případ skončit pouze v přestupkovém řízení.
Případným napodobitelům tak nesmí zůstat v hlavě jednoduchá a nebezpečná poučka!
Když zvíře vytáhnu včas a nezůstanou viditelné následky, nic zásadního se mi nestane.
Takové poselství by bylo katastrofální.
Zvlášť v době, kdy se krutost stále častěji nenatáčí jako důkaz proti pachateli, ale jako obsah určený ke sdílení, pobavení a získání pozornosti.
Připravovaná novela nemusí tento problém úplně vyřešit
Poslanecká sněmovna nyní projednává novelu trestního zákoníku, která má mimo jiné zavést nový trestný čin bezdůvodného usmrcení psa nebo kočky ze zavrženíhodné pohnutky… například pro zábavu, z pomsty, kvůli ztrátě zájmu o chov nebo za účelem zakrytí jiného protiprávního jednání. Návrh prošel 30. června 2026 prvním čtením a jeho projednávání pokračuje.
Je to krok správným směrem. Vyplňuje mezeru u případů, kdy někdo psa nebo kočku úmyslně zabije ze zavrženíhodného důvodu, ale samotný způsob usmrcení se nepodaří označit za surový nebo trýznivý.
Ani taková novela by však nemusela automaticky vyřešit litoměřický případ. Úmyslné usmrcení kočky člověkem se totiž podle vyšetřování neprokázalo. Sporné by tak nadále zůstalo samotné vložení zvířete do zapnuté sušičky a krátkodobé vystavení strachu a stresu bez doloženého zranění.
A právě zde podle mého názoru zůstává skutečná mezera.
Ne mezi přestupkem a šestiletým vězením. Ale mezi hloupým přestupkem a jednáním, které už svou povahou představuje vědomé ponižování, terorizování a zneužití bezbranného živého tvora pro vlastní pobavení.
Zákon potřebuje důkazy. Společnost ale potřebuje také jasnou hranici
Nemohu po nových zjištěních dál tvrdit, že bylo prokázáno usmrcení kočky v sušičce. Bylo by to nespravedlivé a fakticky nesprávné.
Mohu ale dál tvrdit něco jiného!
Žádný normální člověk nevloží živou kočku do sušičky, nezapne ji a nezačne natáčet její strach.
To není klukovina. Není to nerozvážný žert ani nepovedený pokus o zábavné video. Je to překročení základní hranice vztahu člověka k bezbrannému tvorovi.
Justice musí rozhodovat podle zákona a důkazů, nikoli podle rozhořčení lidí na sociálních sítí. Jenže zákony zároveň vznikají proto, aby vyjadřovaly hodnoty společnosti.
A naše společnost by měla být schopna říci naprosto jasně!
Živé zvíře není rekvizita. Není předmět pro experiment. Není materiál pro video. A jeho strach není bezvýznamný jen proto, že po něm nezůstala zlomenina nebo spálená srst.
Kočka byla v sušičce. Sušička byla zapnutá. To není domněnka ani mediální zkratka. To je prokázaný fakt.
Otázkou proto není pouze to, zda tam byla dostatečně dlouho na naplnění jednoho paragrafu.
Otázkou je, jak dlouho ještě budeme čekat, než naše právo pochopí, že ochrana zvířete musí začít dříve, než už bude na jakoukoli pomoc pozdě.
Protože zákon, který zasáhne až ve chvíli, kdy je zvíře zmrzačené nebo mrtvé, už zvíře nechrání.
Pouze trestá to, čemu nedokázal včas zabránit.
Co si o tomto případu myslíte vy?
Je podle vás správné, že vložení živé kočky do zapnuté sušičky bylo posouzeno pouze jako možný přestupek? Nebo by už samotné vědomé vystavení zvířete strachu, stresu a nebezpečí mělo být trestným činem? Napište svůj názor do komentářů.
Zdroje k článku:
Zdroj: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/pripad-tyrani-kocka-susicka-zakousl-pes-prestupek.A260707_084507_usti-zpravy_imst
Zdroj: https://medium.seznam.cz/clanek/amand-kosenila-poprava-nevinneho-tvora-pro-zvracenou-zabavu-brutalni-smrt-kocky-v-susicce-vola-po-trestu-238905
