Josef Čapek nám v dětství vykreslil idylku, kde pes s kočkou společně myjí podlahu a pečou dort. Jak se ale tahle pohádková nostalgie snáší s realitou moderního obýváku, kde vládne nekompromisní boj o nejlepší místo na gauči, kulinářské loupeže a věčný překladatelský oříšek zvířecí komunikace? Nahlédněte s námi pod pokličku jednoho neobyčejného domácího hospodaření, které vás zaručeně pobaví i zahřeje u srdce.
Pan Čapek nás všechny tak trochu neúmyslně uvedl v omyl, ale vždyť je to přece jen pohádka. Napsal tu nejkrásnější knížku o tom, jak spolu pejsek a kočička hospodařili, sušili se na sluníčku a zašívali si roztržená kaťata dlouhou žížalou. Kdo z nás by nechtěl mít doma přesně takovou idylku? Přivedete si domů roztomilé štěňátko, k němu přidáte elegantní kočku a tajně doufáte, že vám o víkendu společně upečou dort.
Jenže realita soužití psa a kočky má do pohádkové poetiky občas docela daleko. Jak tedy vypadá takové moderní hospodaření pejska a kočičky v praxi?
Proč si pes s kočkou (občas) nerozumí
Základním kamenem úrazu je skutečnost, že tito dva mluví naprosto odlišnými jazyky. Jde o klasický případ mezidruhového nedorozumění, kde i ty nejlepší úmysly mohou skončit drobným konfliktem.
Vrtění ocasem… pes vrtí ocasem tak usilovně, že mu hrozí vykloubení kyčlí.
Znamená to: „Miluju tě! Pojď si hrát! Jsi můj nejlepší kámoš!“ Kočka však vidí divoce se mrskající objekt a překládá si to po svém: „Připrav se k boji na život a na smrt, zlotřilá šelmo.“
Vrnění vs. vrčení… zatímco kočka se stočí do klubíčka a spustí svůj spokojený tichý motor, pes nervózně odstupuje. V jeho psím slovníku mu totiž ten hluboký vibrující zvuk nápadně připomíná vrčení a předzvěst kousnutí.
Když se ti dva potkají na chodbě, vypadá to často jako napjaté diplomatické jednání mezi zástupci dvou naprosto znepřátelených galaxií.
Kdo tady vlastně myje podlahu?
Pamatujete si ještě, jak v pohádce pejsek myl podlahu kočičkou a kočička pejskem? Dnes se role trochu přesunuly do modernější roviny. Dnešní pes podlahu sice nemyje, ale zato funguje jako dokonalý biologický robotický vysavač. Jakmile cokoliv dopadne na zem… od piškotu přes kousek sýra až po nechtěný kousek syrové brambory… pes okamžitě zasáhne a bleskově „vytře“.
Kočka se naopak pasovala do role vrchního manažera kontroly kvality. Sedí na nejvyšší skříni v místnosti, s přivřenýma očima s mírným opovržením soudí úroveň vysávání a občas zlomyslně shodí na zem propisku nebo gumičku, aby jednoduše vyzkoušela, zda je její psí poddaný stále ve střehu a připraven do akce.
Jak to bylo vlastně s těmi pelíšky
Pokud si naivně myslíte, že kočka bude spokojeně spát ve svém luxusním, draze koupeném plyšovém kukaňovém domečku a pes na své obří, na míru navržené ortopedické matraci, žijete v těžkém omylu. Zákon zachování domácí energie a dominance hovoří zcela jasně:
Pravidlo první
Čtyřkilová kočka vždy ze zásady zabere přesný geometrický střed polštáře určeného pro padesátikilového psa.
Pravidlo druhé
Padesátikilový pes si se zoufalým, omluvným výrazem a po dlouhém, tichém vzdychání zkusí nacpat alespoň zadní nohu do kočičího pelíšku velikosti větší dýně, zatímco zbytek jeho mohutného těla odevzdaně leží na holé podlaze.
Pečení dortu
Slavný dort, do kterého hrdinové našeho dětství dali syrečky, cibuli, čokoládu i husu, se v moderní domácnosti už raději nepeče (vaše podlahy i žaludky zvířat by mohly potom vyprávět). Místo toho se odehrává každodenní rafinovaná kulinářská loupež.
Pes upřímně a bezmezně miluje kočičí granule, které pro něj mají atraktivitu toho nejluxusnějšího kaviáru. Kočka naopak považuje za svou svatou povinnost ignorovat vlastní drahou fontánku a tajně chodí pít psovi vodu z jeho obří misky. S ledovým klidem a aristokratickou elegancí mu také přímo před nosem krade ty nejlepší kousky masa, zatímco pes odevzdaně stojí opodál a tázavě se dívá na vás, jestli s tou nespravedlností světa jako hodláte něco udělat.
A přece je to pohádka…
Přes všechny ukradené pelíšky, věčná komunikační nedorozumění a tajně snězené granule, nakonec vždycky přijde večer. Celý dům ztichne, ruch ulice utichne a v obýváku se rozhostí klid. A tehdy se stane něco magického, co žádný vědecký výzkum nedokáže spolehlivě vysvětlit.
Pes leží rozvalený na onom pověstném gauči a těžce, spokojeně oddechuje. Zničehonic se ozve tiché, téměř neslyšné žuch. Na gauč ladně vyskočí kočka. Opatrně, s vrozenou grácií přešlápne kolem obří psí hlavy, chvíli krouží a nakonec se s tichým, hlubokým vrněním přitulí přímo k jeho teplému boku. Pes jen líně pootevře jedno oko, zhluboka si vzdychne a spokojeně usne s kočičím ocasem ledabyle přehozeným přes čumák.
V tu chvíli, když sedíte v křesle a pozorujete to tiché spojenectví, pochopíte, že pan Čapek měl vlastně pravdu. Možná ti dva nenosí zástěrky, neperou prádlo v potoce a nezašívají si kalhoty žížalou. Ale to, jak spolu tenhle váš pejsek a kočička hospodaří, je ta nejkrásnější, nejčistší pohádka, kterou můžete každý den zažívat naživo. Je to příběh o tom, že i ty nejrozdílnější světy mohou najít společnou řeč… pokud sdílejí nejen jeden gauč, ale i vzájemnou lásku.
A jak to funguje u vás? Kdo doma vládne… pes, nebo kočka? Pochlubte se fotkami vašich parťáků v komentářích!
