Desítky volně žijících koček, porodnice, obavy o zdraví novorozenců a spolek, který se o zvířata několik let staral. Kauza koček v areálu pražské porodnice U Apolináře na první pohled nabízí jednoduché rozdělení rolí. Na jedné straně přísná nemocnice, na druhé dobrovolníci chránící bezbranná zvířata.
Skutečnost je ale složitější.
Nemocnice nemůže přehlížet možné hygienické riziko v místech, kde se pohybují těhotné ženy, novorozenci a další zranitelní pacienti. Zároveň však nelze očekávat, že dlouhodobě existující kočičí kolonie zmizí jen proto, že budou odstraněny misky a přístřešky.
Kočky tuto situaci nezpůsobily. A neměly by být ani těmi, kdo za neschopnost lidí najít společné řešení zaplatí.
Kočky se v areálu neobjevily včera
Podle dostupných vyjádření se volně žijící kočky v areálu porodnice a jeho okolí pohybují desítky let. Systematicky se jejich populace začala řešit až v roce 2022, kdy se do péče zapojil spolek Tlapro.
V odlehlejších částech areálu vznikly zateplené přístřešky a monitorovaná krmná místa. Spolek zároveň zahájil odchyty, kastrace a veterinární ošetření.
Používal přitom metodu TNR, tedy odchyt–kastrace–návrat. Jejím cílem není udržovat stále rostoucí kolonii, ale zabránit dalšímu množení a postupně počet koček snižovat.
Podle spolku bylo do podzimu roku 2023 vykastrováno 41 koček, což mělo představovat přibližně 90 procent tehdejší populace. Celkem spolek uvádí 54 vykastrovaných koček a kocourů. Do kastrací, krmení a veterinární péče měl z darů veřejnosti vložit přibližně 265 tisíc korun. Nemocnice podle dostupných tvrzení tyto náklady nehradila.
Jde však o údaje poskytované spolkem. Pro úplný obraz by bylo vhodné zveřejnit evidenci odchytů, veterinárních zákroků, úhynů, adopcí a vývoje počtu koček v jednotlivých letech.
Právě dlouhodobý vývoj kolonie by nejlépe ukázal, nakolik byl dosavadní program úspěšný.
Spolupráce nebyla od začátku bez problémů
Nově zveřejněné informace ukazují, že ukončení spolupráce nepřišlo zcela bez předchozího napětí.
První výraznější změna nastala podle médií v září 2024, kdy nemocnice vyhlásila zákaz krmení koček a oznámila záměr odstranit jejich zázemí. Proti tomuto kroku se postavila také část zaměstnanců. Výzvu na podporu zachování kastračního programu mělo podepsat 112 lékařů, zdravotních sester a dalších pracovníků VFN.
Přesto ještě během roku 2025 probíhala jednání o možné podobě další spolupráce. Podle informací poskytnutých spolkem měla nemocnice v prosinci 2025 připravovat pracovní tým a dohodu, která by stanovila role, odpovědnost a podmínky péče o kolonii.
Na jaře roku 2026 se údajně uvažovalo také o změně interního předpisu, aby se zaměstnanci nemocnice mohli na projektu oficiálně podílet.
K dohodě však nakonec nedošlo. V květnu 2026 nové vedení VFN oznámilo, že v dosavadní spolupráci pokračovat nechce a nesouhlasí s provozováním krmných míst a přístřešků v areálu zdravotnického zařízení.
Tato časová osa je důležitá. Ukazuje, proč spolek a jeho podporovatelé vnímají rozhodnutí jako náhlý obrat po několika letech práce a opakovaných jednání.
Nemocnice však průběh minulých vztahů popisuje jinak. Podle jejího vyjádření šlo především o neformální komunikaci na pracovní úrovni, nikoliv o oficiální písemnou spolupráci schválenou tak, aby nemocnici dlouhodobě zavazovala.
Právě v tom je jeden ze základních sporů celé kauzy. Spolek hovoří o projektu, který fungoval se souhlasem tehdejšího vedení. Nemocnice upozorňuje, že neexistovala formální dohoda, která by přesně určovala odpovědnost jednotlivých stran.
Proč nemocnice další spolupráci odmítla?
Z dostupných informací nevyplývá, že by spolupráce skončila kvůli jednomu konkrétnímu incidentu nebo prokázanému přenosu nemoci.
Nemocnice své rozhodnutí staví především na prevenci.
Přítomnost a cílené soustřeďování volně žijících koček může podle VFN představovat hygienické a zdravotní riziko. Nemocnice zmiňuje možnost přenosu parazitů a infekcí i znečištění prostředí.
Podle vedení zařízení není možné v areálu nemocnice, navíc v blízkosti porodnice a pracovišť s novorozenci, dlouhodobě podporovat pobyt volně žijících zvířat prostřednictvím krmných míst, budek a dalších stanovišť.
Nemocnice rovněž tvrdí, že u volně žijících koček nelze plně zaručit očkování, antiparazitární ochranu, pravidelný veterinární dohled ani kontrolu jejich pohybu. Jejím cílem má být bezpečné a předvídatelné prostředí pro pacientky, děti, zaměstnance i návštěvníky.
Z pohledu běžného člověka může takové stanovisko působit příliš přísně. Nemocnice však musí dodržovat jiná pravidla než obytný areál, park nebo zahrada. V jejím prostředí se zdravotní riziko neposuzuje až ve chvíli, kdy se někdo skutečně nakazí. Smyslem hygienických opatření je podobným situacím předcházet.
Nemocnice proto nemusí dokazovat, že už některá kočka přenesla nemoc na pacientku nebo dítě. Musí však být schopna vysvětlit, proč považuje riziko za natolik závažné, že dosavadní kontrolovaný režim nelze zachovat ani upravit.
Zdravotní riziko není výmysl, ale není ani důvodem k panice
Volně žijící kočky mohou být spojovány například s toxoplazmózou, toxokarózou, bartonelózou, kožními nemocemi a parazity.
Mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer ale v souvislosti s kauzou připomněl, že přenos těchto nemocí zpravidla předpokládá přímý kontakt s kočkou nebo blízký nepřímý kontakt s jejími čerstvými sekrety či výkaly. Samotná přítomnost plaché kočky v odlehlé části areálu proto neznamená automatické nebo bezprostřední ohrožení pacientů.
Spolek Tlapro uvádí, že kočky jsou převážně plaché a zdivočelé, udržují si od lidí odstup a pohybují se především v částech areálu, kam pacienti a návštěvníci běžně nemají přístup.
Toto tvrzení může riziko snižovat, ale samo o sobě ho zcela neruší. Kontaminace prostředí totiž nemusí vzniknout jen přímým pohlazením kočky.
Stejně tak není přesné tvrdit, že vykastrovaná, krmená nebo občas veterinárně ošetřená kolonie nepředstavuje žádné zdravotní riziko. Kastrace omezuje množení a pravidelný monitoring umožňuje zachytit nemocná zvířata. Ani dobře vedený program ale nemůže zaručit, že se v kolonii neobjeví nová kočka, parazit nebo infekce.
Poctivé hodnocení proto leží mezi dvěma krajnostmi. Kočky nejsou automatickou hrozbou pro rodičky a novorozence, ale zdravotnické zařízení má oprávněný důvod požadovat vyšší míru kontroly než běžná veřejná lokalita.
Proč nestačí odstranit misky a přístřešky?
Z pohledu nemocnice je pochopitelné, že nechce v areálu zařízení podporující trvalý pobyt volně žijících koček.
Z pohledu řešení kolonie však samotné odstranění krmení nestačí.
Kočky neznají hranice pozemků ani rozhodnutí vedení nemocnice. Nezmizí ve chvíli, kdy se odstraní budky a misky. Mohou hledat potravu v odpadcích, přesunout se blíže k budovám, rozptýlit se do okolních ulic nebo začít navštěvovat místa, kde je budou lidé krmit tajně a bez kontroly.
Kontrolované krmné místo není pouze zdrojem potravy. Slouží také k monitorování zvířat, rozpoznání nových jedinců, přípravě odchytů a včasnému zjištění zdravotních problémů.
Spolek se proto obává, že zákaz krmení zkomplikuje další kastrace a způsobí, že se nad kolonií ztratí přehled.
Ani tvrzení, že všechny kočky bez krmení nevyhnutelně zemřou hlady, však nelze brát doslova. Část zvířat si bude hledat jiné zdroje potravy. To však může znamenat rozptýlení kolonie, horší kontrolu, více konfliktů v okolí a strádání slabších, nemocných nebo starších jedinců.
VFN tvrdí, že nechce kočky jednoduše ponechat bez řešení
Nemocnice ve svých novějších vyjádřeních uvádí, že humánní postup neodmítá. Za vhodné považuje koordinovaný odchyt, kastraci a navazující péči, ale mimo areál zdravotnického zařízení.
VFN zároveň deklarovala, že je připravena umožnit vstup oprávněným odchytovým službám a předat potřebné podklady. Tvrdí však, že sama nemá odborné ani právní nástroje k dlouhodobé správě populace volně žijících koček.
To je proti původnímu obrazu důležité upřesnění. Nemocnice neříká, že se o kočky nemá nikdo starat. Říká, že jejich dlouhodobá péče a zázemí nemají zůstávat v areálu porodnice.
Stále ale chybí zásadní odpověď: kam mají být kočky přemístěny a kdo za jejich další osud převezme konkrétní odpovědnost.
Dokud nebude existovat cílová lokalita, správce, financování a odborný postup, zůstává plán přesunu pouze obecnou představou.
Praha 2 se o problému podle svého vyjádření dozvěděla pozdě
Nový článek CNN Prima NEWS upozorňuje také na zjevný problém v komunikaci mezi institucemi.
VFN opakovaně uváděla, že řešení by mělo vzniknout ve spolupráci s městskou částí Praha 2, magistrátem a dalšími institucemi.
Když však redakce CNN Prima NEWS na konci června oslovila Prahu 2, městská část odpověděla, že jde pro ni o novou informaci a že s ní VFN do té doby o celé záležitosti oficiálně nejednala. Praha 2 současně uvedla, že kastrační programy považuje za účinný a humánní nástroj a je připravena působit jako prostředník mezi nemocnicí a neziskovými organizacemi.
Městská veterinární správa následně 1. července upozornila, že jde o složitou problematiku upravenou několika zákony a že určité pravomoci má více institucí. Doporučila proto dohodu mezi správcem pozemku, obcí, spolkem či krmiči a dalšími účastníky. Nabídla také účast na společné schůzce.
Tato informace ukazuje možná největší slabinu celé kauzy. Nejde pouze o spor nemocnice a spolku. Chyběl zde včasný koordinátor, který by všechny odpovědné strany přivedl k jednomu stolu ještě před odstraněním stávajícího systému.
Kdo má za kočky odpovědnost?
Právní situace není jednoduchá.
Je třeba rozlišovat mezi kočkou toulavou, která může mít majitele, opuštěnou kočkou a skutečně zdivočelým zvířetem bez známého vlastníka.
Řešení výskytu toulavých a zdivočelých koček se významně dotýká obce. Současně se však kočky nacházejí na pozemku ve správě nemocnice. Bez součinnosti správce areálu nelze efektivně provádět monitoring a odchyty.
Odborný odchyt navíc nemůže provádět kdokoli. Musí ho zajistit oprávněná osoba a kastraci může provést pouze veterinární lékař.
Výsledek proto nemůže stát jen na dobrovolnících. Potřebná je dohoda VFN, Prahy 2, magistrátu, veterinární správy, odborné odchytové služby a organizace, která má zkušenosti s péčí o venkovní kočky.
Přestěhování celé kolonie není jednoduché
Zdivočelou kočku nelze pouze odchytit, odvézt na neznámé místo a vypustit.
Kočky jsou vázané na své teritorium. Po náhlém přesunu se mohou pokoušet vrátit, ztratit se, vběhnout do dopravy nebo se dostat do konfliktu s kočkami, které už novou lokalitu obývají.
Nové místo musí být bezpečné, předem připravené a mít člověka nebo organizaci, která zajistí pravidelné krmení, kontrolu zdravotního stavu a další kastrace.
Přesun vyžaduje adaptační období a odborný dohled. Socializované kočky a koťata by měla být posouzena z hlediska možné adopce. Staré, nemocné nebo obtížně přemístitelné kočky mohou vyžadovat individuální řešení.
Některé organizace také upozorňují na takzvaný podtlakový efekt. Jestliže se z vhodné lokality odstraní celá kolonie, mohou prázdné teritorium postupně obsadit další nekastrované kočky. Tento vývoj ale není nevyhnutelný a záleží na dostupnosti potravy, úkrytů, okolní populaci a pokračujícím monitoringu.
Proto nestačí původní kočky pouze odvézt. Je nutné dlouhodobě sledovat také areál nemocnice a rychle řešit každého nově příchozího jedince.
Jaké řešení se nabízí?
Nejrozumnějším krokem by měla být společná koordinační schůzka všech dotčených stran. Jejím cílem by nemělo být rozhodnout, kdo má pravdu, ale vytvořit konkrétní plán.
Nejprve je nutné nezávisle zmapovat současný počet koček. Mělo by se zjistit, které jsou vykastrované, označené, nemocné, vhodné k adopci nebo skutečně zdivočelé.
Následovat by měl odborný odchyt a veterinární kontrola. Socializovaným kočkám a koťatům by měla být nabídnuta možnost bezpečného umístění a adopce.
Pro zdivočelé kočky je potřeba najít vhodnou náhradní lokalitu. Ta musí mít souhlas vlastníka, zajištěnou dlouhodobou péči a podmínky pro bezpečnou adaptaci.
Pokud okamžitý přesun celé kolonie není možný, nabízí se dočasný přechodný režim. V nejodlehlejší části areálu by mohlo fungovat jedno přesně kontrolované krmné místo pouze po dobu potřebnou k dokončení evidence, odchytů a přesunu.
Krmení by probíhalo ve stanovený čas, zbytky by se ihned odnášely, místo by se pravidelně čistilo a přístup by měly pouze pověřené osoby.
Nemocnice by tak nemusela přijmout trvalou kočičí kolonii jako součást svého areálu. Spolek by zároveň získal možnost dokončit odchyty bez toho, aby se zvířata nekontrolovaně rozptýlila.
Finanční a organizační odpovědnost by neměla zůstat pouze na jednom spolku. Přispět by měl magistrát, městská část a případně další instituce, kterým řešení populace zvířat bez vlastníka přísluší.
Nemocnice ani spolek nemusí být nepřítelem
Je pochopitelné, že milovníci koček vnímají zákaz krmení a odstranění přístřešků velmi citlivě. Kočky byly na určitý režim zvyklé a nemohou pochopit, proč místa, kde nacházely potravu a bezpečí, náhle zmizela.
Stejně tak je pochopitelné, že vedení zdravotnického zařízení nechce přijmout dlouhodobou odpovědnost za kolonii volně žijících zvířat v blízkosti porodnice.
Z dostupných informací vyplývá, že spolupráce skončila především kvůli zásadnímu nesouhlasu s dalším provozováním krmných míst a přístřešků v areálu. Svou roli mohla sehrát také změna vedení nemocnice, absence závazné písemné dohody a odlišný pohled na to, kdo má za kolonii právní a odbornou odpovědnost.
Spolek oprávněně upozorňuje, že bez monitoringu a kastrací se problém může zhoršit. Nemocnice oprávněně požaduje, aby zdravotnický areál nepodporoval trvalý pobyt volně žijících zvířat.
Obě strany mají důvody, které nelze jednoduše odmítnout.
Kočky nejsou viníkem této situace
Kočky U Apolináře nevytvořily krmná místa, nezanedbaly kastrace v minulých desetiletích a nerozhodovaly o tom, která instituce za ně převezme odpovědnost.
Pouze se narodily nebo usadily na místě, které jim poskytovalo potravu, úkryt a relativní bezpečí.
Nemocnice má právo chránit své pacienty. Spolek má právo upozorňovat, že odstranění misek bez připraveného dalšího kroku není humánním ani dlouhodobě účinným řešením.
Skutečným měřítkem celé kauzy proto nebude počet podpisů pod peticí ani to, kdo zvítězí ve veřejné debatě.
Rozhodující bude, zda nemocnice, město, veterinární správa a ochránci zvířat dokážou připravit konkrétní, odborný a financovaný plán, po jehož uskutečnění budou v bezpečí pacienti i kočky.
Protože odstranit misky je snadné. Převzít odpovědnost a vyřešit příčinu problému je mnohem těžší.
Jak by se podle vás měla podobná situace řešit? Měly by kočky v areálu pod kontrolou postupně dožít, nebo by měl stát a město zajistit jejich odborný přesun na bezpečné místo?
Použité zdroje:
